Jaké je vaše preferované nastavení mysli při sexu a jak tento psychický mód ovlivňuje naši komunikaci s partnerem?

I když se to tak může jevit, nebudeme hovořit o sexuálních preferencích ve smyslu volby partnera či partnerů ani ve smyslu preferovaných sexuálních praktik. Následující text se mnohem víc bude týkat našich myšlenek a toho, za jakých podmínek jsme schopni se oddávat sexuálnímu vzrušení.

Než vás ale seznámím s jednotlivými sexuálními styly, je třeba, abychom si uvědomili, jak funguje obecně naše mysl. Na základní úrovni se každý den setkáváme s pocity a emocemi. Tyto psychické vibrace mají spíše krátkodobý charakter. Máme pozitivní i negativní emoce. Některé mohou být povrchní, jiné uložené hluboko v našem těle a při sexuálním prožitku se mohou postupně uvolňovat.

Kromě emocí a pocitů nás ovlivňují i dlouhodobější psychické stavy, jakými jsou nálady (frustrace, rezignace nebo například těšení se, příjemné očekávání). Nálady jsou psychické stavy vyjadřující naše dlouhodobé nastavení vůči okolnímu světu, naše postoje a hodnoty. Tyto stavy trvají dny či měsíce a výrazně ovlivňují kvalitu našeho života i zdraví.

Hluboko pod těmito proudy naší psyché jsou ale ukryté ještě další systémy, ve kterých operuje naše psychika, a to zejména při sexuální interakci. Zjednodušeně můžeme říct, že každý z nás má tak trochu naprogramovaný individuální mód na to, v jakém rozpoložení mysli přijímá intenzivní sexuální vzrušení. Abychom si mohli užívat potěšení, naše mysl se potřebuje uvelebit právě tímto konkrétním způsobem.

Váš preferovaný sexuální styl

Co tedy vlastně je „preferovaný sexuální styl“? Budu-li pokračovat v definici z minulého odstavce, sexuální styl je určité nastavení psychiky, díky kterému se můžeme plně položit do proudu sexuálního vzrušení. A nejen to. Optimální nastavení naší mysli v takovém případě umocňuje podněty, myšlenky či obrazy tak, že vzrušení může narůstat. Díky tomu jsme schopni se lépe spojit sami se sebou a následně i se svým partnerem.

Kromě toho je také důležité, do jaké úrovně daného psychického módu se dokážeme ponořit. David Schnarch ve své knize Passionate Marriage nazývá tuto úroveň diferenciací. V češtině bychom mohli hovořit o rozrůzněnosti našich schopností prožívat dané preferované styly nejen povrchně, ale i do hloubky.

Autorem následujícího modelu je Donald Moscher, který se zabýval psychologií a výzkumem sexuality. Model popisuje tři kategorie, do kterých můžeme rozdělit nastavení naší mysli v průběhu sexuálního vzrušení. Tyto tři základní sexuální styly jsou: Partnerská interakce (Partner engagement), Sexuální trans (Sexual trance) a Hraní rolí (Role play).

1. Partnerské zapojení (Partner engagement)

Partnerské zapojení může mít nesčetně mnoho podob a jeho hloubka odráží úroveň zralosti obou partnerů. Preferujete-li právě tento sexuální styl, pak se v průběhu předehry určitě díváte rádi se svým partnerem jeden druhému dlouho do očí. Chcete od něj plný tělesný kontakt a pozorně vnímáte, jak váš partner reaguje na různé podněty a situace. Dáváte přednost pozicím tváří v tvář. Hovoříte-li o sexu, vaše myšlenky i slova se často točí kolem romantických situací a projevů láskyplné náklonnosti.

Sex celkem ujde, když se můžete uprostřed romantického zážitku milovat a poznávat specifické chutě svého partnera. Za dobrý sex považujete zážitek, kdy dojde ke splynutí vás obou a stanete se tak jednolitou esencí. Nejdůležitější součást milostného aktu je pro vás pocit SPOJENÍ a SPLYNUTÍ. Naprosto skvělý sex vám přináší pocit znovuzrození a je pro vás přirozenou oslavou života.

Diferenciace v rámci tohoto sexuálního se stylu může pohybovat na škále od extrémně jednostranných až po tantrické prožitky. David Schnarch hovoří o šesti úrovních, ve kterých je možné rozlišit především míru osobního rozvoje a také způsob, jakým pracuje člověk s energií svou i svého partnera. (Upozorňuji, že prvních několik úrovní sexuálního stylu je poněkud drsnějších.)

Úrovně partnerského zapojení

• První úrovní jsou tzv. sexuální predátoři, kteří se podle Schnarcha zaměřují na reakce svého protějšku čistě ze sadistických pohnutek. (Nesměšujte, prosím, tuto oblast jakkoli se sexuální preferencí v oblasti D/s či BDSM.)
• Dalším příkladem nízké úrovně diferenciace je kategorie oportunistických či příležitosný setkání. Více než o predaci jde oportunistovi o využití možné fyzické potěchy čistě bez jakéhokoli dašího zájmu o další osobu. I když by se mohlo zdát, že se tyto typy vyskytují pouze jako singles, najdeme je i v manžeských či dlouhodobých vztazích. Každopádně se jedná vždy o jednostranné využívání partnera ke svému uspokojení.
• Některým lidem poskytuje partner prostřednictvím sexuální interakce narcistickou sebe-reflexi. Na této úrovni mohou být partneři částečně emočně zainteresováni do vztahu, ale primárním cílem interakce je posílit své ego prostřednictvím svého odrazu ve druhé osobě.
• V další úrovni diferenciace se konečně dostáváme k tomu, že partner je již rozpoznáván jako reálná osoba, nikoli pouze jako mluvící chodící pohlavní orgán. Nicméně ještě stále není rozpoznáván jako plně oddělená bytost. Tato úroveň se vyznačuje potvrzováním sebe sama prostřednictvím intimity druhých. Čátečně dochází i k naplňování potřeb partnera, byť je to z důvodů sebepotvrzení.
• Poslední dvě úrovně partnerského zapojení jsou tím, co asi všichni optimisticky očekáváme a vyžadujeme od moderního manželství. Jednou z nich je unikátní spojení, kde partner konečně přestává být obrazem či reflexí dané osoby a stává se samostatnou bytostí. Potřeby partnera a jeho štěstí se stávají stejně důležitými jako vlastní. Partneři si uvědomují hlubší podstaatu sebe sama a také svůj potenciál. Vzájemně se snaží růst a odhalovat své nejhlubší a nejintimnější lidské stránky. Většinou to není snadné ani pohodlné. Vzájemná akceptace obou partnerů je ale založená na oboustraném pravdivém poznání.
• Posledním stádiem a nejvíce diferencovanou úrovní partnerského zapojení je stav, kdy partneři dokáží uchopit bariéry existenciální separace a prožívají jednotu se všemi ostatními a humanitou. Jejích sexuální spojení je provázeno zvýšeným stavem vědomí a vzájemným propojením. Normální bariéry mezi jednotlivcem a ostatními se rozpouští. Sex je formou spirituálního přijetí a oslavou mystéria života.

2. Sexuální trans (Sexual trance)

Preferujete-li tento styl, bude vaše pozornost při sexuálním prožitku zaměřena především na smyslové a tělesné vjemy. Budete si užívat chvění a vibrace ve slabinách, ale i narůstání sexuálního vzrušení s přicházejícím orgasmem.

Vším cílem je obrátit pozornost plně dovnitř ke smyslovým vjemům, které vás postupně pohlcují. Na to potřebujete spíše klidné místo bez vyrušování. Máte rádi opakující se doteky v pomalém rytmu. V bezpečném prostředí se dokážete plně oddat přijímání či dávání.

Dáváte přednost méně slovům či sexu bez mluvení. Myšlenky i slova vás vyrušují při soustředění se na senzuální vjemy. Nestojíte o přílišné polibky a už vůbec při sexu netoužíte po hlasitých vyznáních lásky tváří v tvář. Když jste plně ponořeni do prožitku sexuálního transu, je pro vás sex především změněným stavem vědomí. Dobrý sex je jako výlet do zvláštní země, podobně jako povedený zážitek při užití některých drog. Skvělý sex je jako objevování pradávných starobylých tajemství věků. Hluboké smyslové vjemy mohou navodit až halucinogenní stavy či prožitky osvícení.

Naopak špatný sex je takový, kdy máte pocit, že jste v zemi, kde vám nikdo nerozumí. Jednoduše ne a ne se s místními domluvit. Jako byste byli na dovolené, ale nemohli si ani na chvíli odpočinout. Nakonec pochybujete, zda vám celý ten výlet (či sex) vůbec stál za to.

Není snadné sdílet své fantazie, když dáváte přednost sexuálnímu transu. Většinou se jedná o smyslové vjemy či vizuální obrazy a to, že je váš partner s vámi sdílí, ještě neznamená, že tam s vámi je.

Úrovně sexuálního transu a kvalita prožitku

Zní vám tento styl povědomě? Kvalita vašeho prožitku bude tedy záležet na úrovni „ponoru“ nebo chcete-li aktuální hloubce sexuálního transu. Budete-li ponořeni jen mírně, nejspíš se vám vůbec nepodaří se vymanit z dosahu vjemů každodenního života. Hlavou vám budou proplouvat nevyřešené úkoly, povinnosti druhého dne, rozhovory se šéfem nebo očekávání, kdy se váš potomek začne hlasitě budit. V takovém případě se nedostanete dostatečně hluboko, abyste se spojili sami se sebou a nebudete vnímat ani spojení se svým partnerem.

Při střední úrovni sexuálního transu mizí okolní vzruchy a vy jste pohlceni vlastním vzrušením. Ještě stále vás může vyrušit třeba zvuk policejní sirény. Také vás mohou rušit myšlenky na to, zda jste dostatečně přitažliví nebo zda to váš partner nezabalí těsně před vaším vyvrcholením. Nicméně už se dá říct, že „jste tam“. V opravdu hlubokých stavech sexuálního transu jste absolutně pohlceni sexuálními vjemy. Vaše tady a teď přehluší vše ostatní a přestáváte vnímat okolní dění.

Masters a Johnsnová vyvinuli pro sexuální terapeuty a jejich klienty v sedmdestých letech sadu cvičení s názvem “sensate focus”. Jejiich prostřednicvím se klienti učí si více všímat svých smyslových prožitků právě při partnerské či sexuální interakci. Cvičení mají ale důležité omezení. Je možné je provádět pouze ve velice povrchní úrovni sexuálního transu, kde je možné vyhovět požadavkům na navazování kontaktu se svým partnerem. To ale není přirozenou součástí stylu sexuálního transu. Jeho součástí je naopak směřovat celou pozornost do sebe sama a plně se soustředit na svoje smyslové prožitky. Na rozdíl od partnerského zapojení je tedy styl sexuálního transu zdánlivě mnohem více “sobecký”.

Samotné “ponoření se” do stavu transu proto může být vnímáno lidmi s preferencí partnerského zapojení někdy jako egoistické. Partneři mají pocit, že o ně není v rámci sexuálního kontaktu zájem. Mohou si připadat jako použitá hračka, zatímco se jejich partner soustředí pouze na své tělo.

V takovém případě je možné buď vyvést partnera z transu a trvat na tom, aby se více věnoval vám nebo mu umožnit, aby se ponořlt do svého senzuálního světa o něco hlouběji. Stav sexuálního transu si oba partneři mohou vzájemně užít, jsou-li schopni hlubšího smyslového vnímání a oboustranného”ponoru” bez přílišné komunikace.

3. Hraní rolí (Role play)

Uchopit tento sexuální styl bývá pro většinu dvojic mnohem složitější, než u předchozích dvou sexuálních stylů. Jestliže dáváte přednost tomuto sexuálnímu stylu, sex je pro vás jeviště. Vaše sexuální představy jsou scénáře s předem promyšleným dějem a rádi tyto představy realizujete. Uspořádání scény pro představení je klíčové. Důležitou roli hrají i pomůcky, kostýmy, masky, paruka – prostě vše, co k dobrému divadlu patří. Každý, kdo hraje divadlo ví, že pomůcky mohou navodit správnou atmosféru a změnit danou realitu.

Jestliže preferujete tento sexuální styl, adorujete sexuální pomůcky více než jen pro fyzickou stimulaci. Jsou pro vás symbolem (fetišem) a oblečení vás dostává do role jako mávnutím kouzelného proutku.

Nepovedený sex je jako špatný film. Nejraději byste odešli ještě před koncem představení. Dobrý sex je naopak o souhře rolí. S partnerem navzájem víte, kdo a co má jak hrát. Hraní rolí má důležitý význam pro vyjádření konkrétních částí vašeho hlubšího já. Vaše orgasmy mají dramatický a expresivní průběh.

Lidé, kteří preferují tento sexuální styl, chtějí partnery se širším repertoárem schopností, než je vnímání sexuálních prožitků či neustálé přehrávání Romea a Julie. Chtějí partnery se širokým rejstříkem tonality a sexuálních poloh (ne jen fyzických, především psychických), díky kterým budou moci hrát mnoho rolí.

Pro tento sexuální styl je klíčové znát sebe sama ještě mnohem více, než pro předchozí dva styly. Čím bližší vám je role, tím snadnější je se jí zhostit. Úroveň vaší diferenciace v tomto sexuálním stylu určuje flexibilitu, s jakou jste schopni hrát role, které jsou vám vzdálené. Jedině, když víte přesně kdo jste, můžete se přiblížit i vzdálenějším rolím beze strachu ze ztráty sebe sama a aniž byste museli říkat: „To nejsem já, já bych tohle nikdy nedělala!“

Váš osobní rozvoj bude i v tomto stylu hrát významnou úlohu. Každá role, se kterou se budete obtížně vnitřně pasovat, bude právě ta, která vám přinese nejvíce ponaučení o sobě samotných, použijete-li jí jako zrcadlo svého vnitřního světa. Díky různorodosti rolí můžete naopak objevovat, jak snadno je možné i zarytá přesvědčení rozpustit mnohem hodnotnějšími sexuálními prožitky. Teprve z takových zkušeností se začínáme dovídat, co to je být lidskou bytostí.

Váš sexuální potenciál a příležitosti k růstu

Výše uvedený popis sexuálních stylů je rozděluje do víceméně izolovaných skupin. Lidé ale mohou požívat různé kombinace různých stylů v závislosti na úrovni své diferenciace. K veliké škodě dlouhodobých vztahů i manželství, většina z nás používá svůj „zajetý“ preferovaný styl maximálně do hloubky, která je dostatečná pro dosažení orgasmu (někdy ani to ne).

Neschopnost využívat plný potenciál preferovaných sexuálních stylů nemá vliv pouze na naše sexuální vzrušení a uspokojení či na prevenci nudy v posteli. Mnohem více nás tyto (ne)schopnosti limitují v navazování kontaktu se sebou samotnými a v prožitku intimity se svým partnerem. Jestliže využíváme jenom jeden (či dva) sexuální styly a to na povrchní úrovni, sex podle Schnarcha nikdy nebude skutečně intimní záležitostí.

Dosáhnete-li naopak hlubokého spojení ve všech třech sexuálních módech, může vám to přinést následující:

– Vzrušení a orgasmus přicházejí bez námahy. Orgasmus se zdá být sekundární, již není cílem ani středobodem pozornosti.

– Získáváte vyšší smyslovou vnímavost. Stáváte se mnohem vnímavější vůči zvukům, vůním a chutím sexu.

– Svět přestává existovat za hranicemi vaší postele – vašeho sexuálního prostoru. Jste tam pouze vy a váš partner. Čas neexistuje.

– Váš vztah je hluboký a pevný. Nechybí pocit závazku prostřednictvím společných aktivit (činů) spíše než slibů a záruk. Sami sebe můžete zastihnout, jak pláčete slzami štěstí a prožíváte emoce, o kterých jste byli přesvědčení, že je prožívat nedokážete.

– Děláte věci, které jste nikdy předtím nedělali, jako by to byla vaše druhá přirozenost. Vnímáte univerzum a sebe sama i partnera jako jeho součást. Jungiánští terapeuté by řekli: „Stali jste se součástí „kolektivního nevědomí“.

– Orgasmy jsou explozivní zážitky osvícení. Přináší vám nové a dlouhotrvající vhledy, které vás skokově posunují ve vašem osobním vývoji. Místo klasického: „Už budu, už budu…“ je tu extatické: „Mám to, jsem tam… Jsem.“

– Orgasmy nedefinují konec vašeho sexuálního spojení, protože vaše touha je poháněna naplněním, nikoli potřebou zbavit se přebytečného napětí. Když se sexuální realita vytrácí, zanechává za sebou pocit spojení a osobního znovuoživení.

Podle teorie Flow, jejímž autorem je Mihaly Czikesmihaly, se takové vrcholné okamžiky objevují v momentě, kdy se naše tvrdé úsilí společně s narůstající komplexitou promění na nenucené a hravé mistrovství.

„Normální“ sexuální styly

Schnarch dále podotýká, že normální sexuální styly jsou pro většinu z nás definovány spíše tím, čemu se snažíme usilovně vyhýbat než tím, po čem skutečně toužíme. Jinými slovy, váš sexuální rukopis a příchuťt vašeho sexuálnío vztahu má spíše povahu aktivit, které pro nás nejsou pohodné a do kterých se nechceme pouštět. Sexuální vztah a chování obou partnerů je potom determinováno přesnými pravidly v rámci vztahu a významy jednotlivých v bariér – a pár dělá všechno to, co v rámci daných bariér zůstává.

Takové preference nazývá Schnarch „pseudopreferencemi“ (preference založené na limitech a omezeních) a zároveň podotýká, že pouze harmonicky diferenciovaní lidé rozvinutí ve všech třech dimenzích nemají tyto pseudopreference. Mnoho z nás ale ještě do tohoto stavu nedospělo.

Muži i ženy jsou v závislosti na gendrové společenské výchově predisponovaní k přejímání jednoho konkrétního sexuálního stylu. Od žen se očekává, že budou inklinovat k partnerskému zapojení, u mužů se očekává, že budou preferovat sexuální trans. I muži a ženy to sami od sebe očekávají. A hraní rolí (role play) všechny děsí. Oproti těmto předpokladům je mnoho žen, které se dokáží hluboce ponořit do sexuálního transu v případě, že dokáží plně uznat svůj zájem o sex samotný (nikoli pouze jako součást vztahu či formy partnerského zapojení).

Nové dimenze sexuálního chování

Mnoho manželských párů se potýká podle Schnarcha s problémem, že do této fáze ještě nedospěli. Když se sexuální chování jednoho partnera vymaní z běžného genderového stereotypu, lidé jsou často zachváceni pochybnostmi o své identitě (např. chovám se víc jako muž než žena) a přiměřenosti svého chování.

Neznámé dimenze sexuálního chování v nás vytvářejí obavy nebo nás mohou lákat a těšit v závislosti na úrovni naší sexuální diferenciace. Méně diferenciovaní lidé mají menší schopnost konejšit své vlastní strachy z neznámého a kloní se spíše ke známému a prozkoumanému. Umožňuje jim to se cítit „bezpečně“, alespoň pro danou chvíli. Na této automatické odpovědi není nic špatného. Je to víceméně součást procesu.

Po čase se ale tento nenaplněný potenciál změní v rutinu, fádní sex a narůstající hádky o technikách a smyslu. Jak říka v závěru David Schnarch, je čas nastolit konec „nejnižšího společného jmenovatele“. Naštěstí, jak tomu v mnoha situacích bývá a nudné monogamní manželství není výjimkou, problém sám je součástí řešení. Disharmonie a nevyrovnaná angažovanost partnerů v rámci sexuálního transu, partnerského zapojení a hraní rolí často vedou k diskusím o preferovaných sexuálních stylech.

V situaci, kdy jde o „moje sexuální cesta versus tvoje“ je snadné říkat, že manželství prostě nefunguje. Ironicky, dodává Schnarch, je to známka, že manželství naopak funguje. Často potom nastupuje moment „dotlač a ukaž“ (partnera k dané aktivitě postupně dotlačím či mu naopk ukážu něco, co bude ochotný dělat), který posunuje oba manžely dál k větší diferenciaci.

Klíčem k větší diferenciaci a zároveň jejím paradoxem je následující:

Na cestě k většímu sblížení a vzájmnému propojení často to nejdůležitější být si vědomi svých odlišností a umět odmítnout se jich vzdát. (I když to odporuje obecnému přesvědčení a společneskému úzu, že srdcem manželství je kompromis, jak dodává v závěru Schnarch.)

(Článek byl vytvořen s použitím textu Davida Schnarcha a jeho knihy Passionate marriage.)