Vypadá to snadno, ale s orgasmy to její nijak jednoduché. I když se věda pokouší ženský orgasmus uchopit pevně už od 60. let minulého století, kdy se do prvních velmi odvážných experimentů pustili průkopníci moderní sexuologie, William Masters a Virginia Johnsonová, stále ještě nemáme jasno. A zdá se, že ani hned tak mít nebudeme.

DALŠÍ DÍLY: 2. dil – Klitoridální orgasmus  |  3. dil – G bodový orgasmus  |  4. díl – Fitness orgasmus

V roce 2009 ve své řeči na TEDu Mary Roach, americká autorka knih popularizujících vědu o lásce a sexualitě, automaticky zmiňuje v úvodu svého projevu desetiletí omílanou tezi, že „orgasmus je reflex autonomní nervové soustavy, tedy reakce těla, kterou nemůžeme ovládat“. Historicky vzato, v medicínsky náramně důležité knize The New Sex Therapy z roku 1974 na základě důkazů jednoznačně zařazuje orgasmus mezi reflexy i samotná Helen Kaplan Singerová, která velkým dílem přispěla k práci Masterse a Johnsonové. Ale je to už pár let a výzkumy pokročily.

 

 

Barry Komisaruk z Rudgersovy univerzity používá při studiu oblastí mozku účastnících se orgasmické odpovědi mužů a žen nejmodernější metody včetně mozkové rezonance. Po dlouhých letech celkem pikantních laboratorních experimentů říká, že orgasmus není reflex. Ve skutečnosti je mnohem více.

Ano, jeho součástí mohou být reflexem vyvolané kontrakce svalů pochvy či pánevního dna, které v tu chvíli fungují podobně, jako když vám lékař zaťuká na to správné místo na koleni a vaše chodilo v zápětí atakuje jeho chrup. Ve výsledku ale můžeme celý orgasmus popsat spíš jako širší událost v mozku vzniklou reakcí na řadu podnětů a vjemů.

Co je nejlepší cestou k ženskému orgasmu? Přečtěte si v krátkosti na OnaDnes.

Samotná věda dnes navíc nemá příliš jasno ani ohledně typů orgasmů, a to zejména těch ženských. Ženy mohou mít více než desítky různých typů orgasmů (více zde). Na rozdíl od penisu, který je s mozkem spojený jedním přímočarým závodním okruhem, se totiž vzrušení ze ženských genitálií vydává k mozku třemi až čtyřmi různými drahami. A pokaždé když stimulujete jiné dráhy, jsou to jiné pocity, a tak z toho vznikají subjektivně i jiné orgasmy.

 

 

Z hlediska jednoduchosti byla úplně zlatá první polovina minulého století. Díky Freudově pohledu na ženskou sexualitu se totiž vědělo jasně, že žena může mít nárok na dva typy orgasmů, vaginální a klitoridální. Ovšem ten klitoridální byl v pořádku jen do období pozdního dospívání. Prověrku dospělosti žena složila až pravidelným prožíváním vaginálních orgasmů. A pokud si dovolila připustit, že je jaksi nemá, okamžitě nafasovala nálepku „frigidka“ společně s doporučením na psychiatrickou léčbu. Jak říkám, zlatá doba, protože v tom bylo jasno.

V dalších dílech se postupně společně podíváme na 5 druhů ženských orgasmů, o kterých už jste slyšeli i takových, o který jste možná doteď nevěděli.  Řekneme si, co o nich současná věda ví, jak k nim dochází a jak s nimi může pomoci ženě empatický partner. První přijde na řadu ten nejčastější, klitoridální orgasmus, který ale ještě stále řada žen nepovažuje za přirozený. Jaká je tedy realita?

Nejen o pěti, ale o 20 a více druzích ženských se dovíte zase 8. října na kurzu v Praze – více zde.

DALŠÍ DÍLY:  2. dil – Klitoridální orgasmus  |  3. dil – G bodový orgasmus  |  4. díl – Fitness orgasmus